Obsah článku
- Koho se Metodický pokyn č. 6 týká?
- AML zákon má přednost před zákonem o hazardních hrách
- Identifikace klienta: kdy a jak v hazardu
- Kontrola klienta: specifika pro hazardní sektor
- Politicky exponované osoby (PEP) v hazardu
- Uchovávání údajů a školení zaměstnanců
- SVZ a hodnocení rizik: co FAÚ nově upřesňuje
- Časté otázky o MP FAÚ č. 6
Koho se Metodický pokyn č. 6 týká?
Metodický pokyn č. 6 FAÚ (č. j.: FAU-18007/2026/03, právní stav ke dni 1. února 2026) je určen výhradně povinným osobám z hazardního sektoru ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 253/2008 Sb. — tedy provozovatelům hazardních her podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. Výjimku tvoří provozovatelé loterií a binga, které nejsou provozovány dálkovým přístupem prostřednictvím internetu, a provozovatelé tomboly — ti pokynem vázáni nejsou.
Pokyn vznikl na základě dotazníkového šetření FAÚ v hazardním sektoru a odpovídá na konkrétní otázky, které provozovatelé v praxi řeší. Pokrývá čtyři okruhy povinností: identifikaci a kontrolu klienta, oznámení podezřelého obchodu, uchovávání údajů a školení zaměstnanců, a konečně povinnosti k prevenci včetně systému vnitřních zásad (SVZ).
AML zákon má přednost před zákonem o hazardních hrách
Toto je výchozí pravidlo, které FAÚ v MP č. 6 explicitně potvrzuje a které má zásadní praktický dopad.
AML zákon (zákon č. 253/2008 Sb.) je vůči zákonu o hazardních hrách zvláštní právní úpravou — lex specialis. V případě kolize obou zákonů, kdy jeden stanoví něco jiného než zákon druhý a není možné jednat v souladu s oběma, má AML zákon přednost.
Konkrétní příklad: podle § 17i odst. 1 zákona o hazardních hrách musí provozovatel na žádost hráče vyplatit peněžní prostředky z uživatelského konta bezodkladně. Pokud jsou však naplněny podmínky pro neprovedení obchodu podle § 15 AML zákona (například bylo zjištěno podezření na zneužití identity) nebo pro odložení splnění příkazu klienta podle § 20 AML zákona a oznámení podezřelého obchodu, provozovatel je povinen postupovat podle AML zákona — a výplatu odložit nebo odmítnout, přestože zákon o hazardních hrách by ji přikazoval.
Identifikace klienta: kdy a jak v hazardu
Pro provozovatele hazardních her platí obecný identifikační práh podle § 7 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb.: identifikace klienta musí proběhnout nejpozději tehdy, kdy je zřejmé, že hodnota obchodu překročí 1 000 EUR. Zákon přitom ukládá sčítat příbuzná plnění — tedy sázky na témže dostihu nebo v krátkém časovém úseku — a hledět na ně jako na jeden obchod (§ 54 odst. 4 AML zákona).
MP č. 6 upřesňuje, jak posuzovat obchodní vztah versus příležitostný obchod:
Obchodní vztah vzniká tehdy, pokud zákon o hazardních hrách vyžaduje registraci klienta — tedy u online hazardních her, kde má hráč uživatelské konto. Identifikace musí proběhnout před vznikem tohoto vztahu.
Příležitostný obchod nastává u hazardních her, kde registrace povinná není — například u kursových sázek na zvířecí dostih bez uživatelského konta nebo u totalizátorových her na zvířecí dostih. Identifikace se pak provede před uskutečněním obchodu přesahujícího 1 000 EUR.
Zvláštní situací jsou land-based kasina a herny. Zákon o hazardních hrách sice registraci nevyžaduje, ale § 71 zákona o hazardních hrách ukládá provozovatelům identifikaci vždy při vstupu návštěvníka do herny nebo kasina. Tato povinnost se prolíná s AML identifikačními pravidly.
Pokyn také upřesňuje, že zákonná hranice 1 000 EUR je minimálním požadavkem — provozovatel si může na základě vlastního hodnocení rizik (§ 7 odst. 4 a § 21a AML zákona) stanovit práh nižší nebo provádět identifikaci u všech obchodů bez ohledu na jejich výši. Co se týče přijatelných dokladů totožnosti: za průkaz totožnosti se považuje jakýkoliv doklad vydaný orgánem veřejné správy, který obsahuje alespoň jméno, příjmení a datum narození identifikované osoby a je z něj patrná její podoba. V ČR jím je občanský průkaz, cestovní pas, řidičský průkaz i digitální stejnopis občanského průkazu.
Kontrola klienta: specifika pro hazardní sektor
Kontrola klienta v hazardním sektoru se řídí § 9 AML zákona s jednou důležitou odchylkou oproti ostatním nefinančním povinným osobám: práh pro kontrolu klienta u jednorázového obchodu je u provozovatelů hazardních her stanoven na 2 000 EUR (§ 9 odst. 1 písm. a) bod 5 AML zákona), zatímco u ostatních povinných osob platí obecná hranice 15 000 EUR.
Kontrola klienta zahrnuje zejména:
- zjištění účelu a povahy obchodu nebo obchodního vztahu a povahy podnikání klienta (§ 9 odst. 2 písm. a))
- zjištění totožnosti skutečného majitele (§ 9 odst. 2 písm. b))
- průběžné sledování obchodního vztahu včetně přezkoumávání obchodů (§ 9 odst. 2 písm. d))
- přezkoumávání zdrojů peněžních prostředků (§ 9 odst. 2 písm. e))
MP č. 6 upřesňuje znaky podezřelého chování specifické pro hazard. Patří mezi ně zejména využívání více uživatelských účtů s cizí identitou, tzv. spící účet (vklad bez herní aktivity s pozdějším výběrem), rychlá aktivace a deaktivace účtu, časté změny platebních karet u vkladů, nebo vklad na jednom místě a výběr na jiném.
FAÚ v pokynu také upřesňuje, že kontrola výplat by měla nastat vždy, když se materializují rizikové faktory — přičemž výplata výhry je rovněž obchodem ve smyslu AML zákona a podléhá stejným pravidlům jako vklad.
Politicky exponované osoby (PEP) v hazardu
Pro klienty se statusem politicky exponované osoby (PEP) platí v hazardním sektoru bez výjimky povinnost zesílené identifikace a kontroly klienta podle § 9a AML zákona. Zjednodušenou kontrolu klienta (§ 13 AML zákona) u PEP nelze použít.
Klíčová pravidla pro PEP v hazardu:
- K uzavření obchodního vztahu s klientem PEP je nutný souhlas statutárního orgánu povinné osoby nebo jím pověřené osoby v oblasti AML/CFT (§ 9a odst. 3 písm. d) AML zákona). Tento souhlas se vztahuje i na pokračování obchodního vztahu — například tehdy, kdy se klient stal PEP až v průběhu existujícího obchodního vztahu.
- Pokud provozovatel nezná původ peněžních prostředků nebo jiného majetku PEP klienta použitého v obchodu, nesmí obchod uskutečnit (§ 15 odst. 2 AML zákona) — a to ani v rámci probíhajícího obchodního vztahu.
Pro zjišťování statusu PEP FAÚ odkazuje na Metodický pokyn č. 7 — Opatření vůči politicky exponovaným osobám. Pokud provozovatel používá komerční vyhledávací nástroj, měl by generovat jednak záznam o výsledku ověření, jednak informace o použitých zdrojích (zda zahrnuje mezinárodní i národní sankční seznam).
Uchovávání údajů a školení zaměstnanců
Uchovávání údajů se v hazardním sektoru řídí § 16 AML zákona. Lhůta pro uchování je 10 let od uskutečnění obchodu mimo obchodní vztah nebo od ukončení obchodního vztahu. Údaje mohou být uchovávány v elektronické podobě — MP č. 6 toto výslovně potvrzuje a za elektronické uchovávání považuje i skenování dokladů. Klíčovým požadavkem je zajistit rekonstruovatelnost: záznamy musí prokazovat kdo, kde, kdy a jak získal příslušné informace a jak je vyhodnotil.
Školení zaměstnanců se řídí § 23 AML zákona. Pro provozovatele hazardních her platí stejná pravidla jako pro ostatní povinné osoby: zaměstnanci, kteří se mohou při výkonu práce setkat s podezřelým obchodem, musí být proškoleni nejméně jedenkrát za 12 měsíců. Noví zaměstnanci musí být proškoleni před zařazením na takové pracovní místo.
MP č. 6 přidává dvě důležitá upřesnění specifická pro hazardní sektor:
Za prvé — pokud zaměstnanec nespolehlivě ovládá český jazyk a specializuje se na jednání se zahraničními klienty, musí být školení provedeno v jazyce, který dotyčný zaměstnanec používá při jednání s těmito klienty. Jazyková bariéra není omluvou pro neproškolení.
Za druhé — FAÚ doporučuje školení provést i mimo pravidelný cyklus při zavedení nových produktů, služeb nebo technologií, a také při významné změně AML předpisů nebo vydání nových metodických pokynů FAÚ.
SVZ a hodnocení rizik: co FAÚ nově upřesňuje
Provozovatel hazardní hry musí mít vypracovaný systém vnitřních zásad (SVZ) a hodnocení rizik (§ 21 a § 21a AML zákona). MP č. 6 upřesňuje, co musí hodnocení rizik v hazardu obsahovat.
Základním rizikovým faktorem u her je rozlišení online versus land-based provoz. K tomu přistupují další faktory: rychlost hry, počet hráčů, možnost používat hotovostní nebo anonymní platební metody, objem transakcí a existence nástrojů pro nastavení limitů.
Zvláštní kategorii představují VIP klienti — faktor možného zvýšeného rizika srovnatelný s privátním bankovnictvím (příloha č. 2 AML zákona). Provozovatel musí mít v SVZ nastavena pravidla pro identifikaci a řízení tohoto rizika.
Pokyn také potvrzuje, že SVZ musí zahrnovat postupy pro zpřístupnění uchovávaných údajů příslušným orgánům a že herní podmínky by měly klienty zavazovat k povinnosti informovat provozovatele o změnách identifikačních údajů.
Mějte SVZ, školení i identifikaci v jednom systému připraveném pro FAÚ
AML PROOF pokrývá kompletní AML agendu — od identifikace klienta přes evidenci školení až po archivaci záznamů po zákonem stanovenou dobu. Připravte se na kontrolu FAÚ bez papírování.
Časté otázky o MP FAÚ č. 6
Koho se Metodický pokyn FAÚ č. 6 z dubna 2026 týká?
MP č. 6 je určen provozovatelům hazardních her podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 253/2008 Sb. Výjimkou jsou provozovatelé loterií a binga bez dálkového přístupu přes internet a provozovatelé tomboly. Pokyn odpovídá na otázky z praxe v oblasti identifikace klienta, kontroly klienta, oznámení podezřelého obchodu, uchovávání údajů, školení a SVZ.
Jaký je identifikační práh pro provozovatele hazardních her?
Obecný práh pro identifikaci klienta je 1 000 EUR (§ 7 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb.). Kontrola klienta u jednorázového obchodu se v hazardu provádí od 2 000 EUR (§ 9 odst. 1 písm. a) bod 5). Příbuzná plnění v krátkém časovém úseku se sčítají a hledí se na ně jako na jeden obchod (§ 54 odst. 4).
Co platí, když se dostanou do konfliktu AML zákon a zákon o hazardních hrách?
AML zákon má přednost — je lex specialis vůči zákonu o hazardních hrách. Například povinnost okamžité výplaty výhry podle zákona o hazardních hrách ustoupí, pokud jsou naplněny podmínky pro odmítnutí obchodu nebo odložení výplaty podle § 15 nebo § 20 AML zákona.
Musí být zaměstnanci proškoleni i v cizím jazyce?
Ano. MP č. 6 upřesňuje, že pokud zaměstnanec nespolehlivě ovládá český jazyk a specializuje se na jednání se zahraničními klienty, musí být školení provedeno v jazyce, který při práci s těmito klienty používá. Jazyková bariéra není důvodem pro vynechání školení.