Obsah článku
- Koho sa Metodický pokyn č. 6 týká?
- AML zákon má přednost pred zákonem o hazardních hrách
- Identifikácia klienta: kdy a jak v hazardu
- Due diligence klienta: specifika pre hazardní sektor
- Politicky exponované osoby (PEP) v hazardu
- Uchovávání údajů a školení zaměstnanců
- PVC a hodnocení rizik: co FIIT nově upřesňuje
- Časté otázky o MP FIIT č. 6
Koho sa Metodický pokyn č. 6 týká?
Metodický pokyn č. 6 FIIT (č. j.: FAU-18007/2026/03, právní stav ke dni 1. února 2026) je určen výhradně povinným osôbám z hazardního sektoru vo smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 297/2008 Z.z. — tedy provozovatelům hazardních her podľa zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. Výjimku tvoří provozovatelé loterií a binga, které nejsou provozovány dálkovým přístupem prostřednictvím internetu, a provozovatelé tomboly — ti pokynem vázáni nejsou.
Pokyn vznikl na základě dotazníkového šetření FIIT v hazardním sektoru a odpovídá na konkrétní otázky, které provozovatelé v praxi řeší. Pokrývá čtyři okruhy povinností: identifikáciu a due diligence klienta, neobvyklá obchodná operácia, uchovávání údajů a školení zaměstnanců, a konečně povinnosti k prevenci včetně programu vlastnej činnosti (PVC).
AML zákon má přednost pred zákonem o hazardních hrách
Toto je výchozí pravidlo, které FIIT v MP č. 6 explicitně potvrzuje a které má zásadní praktický dopad.
AML zákon (zákon č. 297/2008 Z.z.) je vůči zákonu o hazardních hrách zvláštní právní úpravou — lex specialis. V případě kolize obou zákonů, kdy jeden stanoví něco jiného niež zákon druhý a není možné jednat v souladu s oběma, má AML zákon přednost.
Konkrétní příklad: podľa § 17i odst. 1 zákona o hazardních hrách musí provozovatel na žádost hráče vyplatit peněžní prostředky z uživatelského konta bezodkladně. Ak sú však naplněny podmínky pre neprovedení obchodu podľa § 15 AML zákona (například bolo zjištěno podezření na zneužití identity) alebo pre odložení splnění příkazu klienta podľa § 20 AML zákona a neobvyklá obchodná operácia, provozovatel je povinen postupovat podľa AML zákona — a výplatu odložit alebo odmítnout, přestože zákon o hazardních hrách by ji přikazoval.
Identifikácia klienta: kdy a jak v hazardu
Pre provozovatele hazardních her platí obecný identifikační práh podľa § 7 odst. 1 zákona č. 297/2008 Z.z.: identifikácia klienta musí proběhnout nejpozději tehdy, kdy je zřejmé, že hodnota obchodu překročí 1 000 EUR. Zákon přitom ukládá sčítat příbuzná plnění — tedy sázky na témže dostihu alebo v krátkém časovém úseku — a hledět na ně jako na jeden obchod (§ 54 odst. 4 AML zákona).
MP č. 6 upřesňuje, jak posuzovat obchodní vztah versus příležitostný obchod:
Obchodní vztah vzniká tehdy, ak zákon o hazardních hrách vyžaduje registraci klienta — tedy u online hazardních her, kde má hráč uživatelské konto. Identifikácia musí proběhnout pred vznikem tohoto vztahu.
Příležitostný obchod nastává u hazardních her, kde registrácia povinná není — například u kursových sázek na zvířecí dostih bez uživatelského konta alebo u totalizátorových her na zvířecí dostih. Identifikácia sa pak provede pred uskutečněním obchodu přesahujícího 1 000 EUR.
Zvláštní situací sú land-based kasina a herny. Zákon o hazardních hrách sice registraci nevyžaduje, ale § 71 zákona o hazardních hrách ukládá provozovatelům identifikáciu vždy pri vstupu návštěvníka do herny alebo kasina. Tato povinnost sa prolíná s AML identifikačními pravidly.
Pokyn také upřesňuje, že zákonná hranice 1 000 EUR je minimálním požadavkem — provozovatel si môže na základě vlastního hodnocení rizik (§ 7 odst. 4 a § 21a AML zákona) stanovit práh nižší alebo vykonávať identifikáciu u všetkých obchodů bez ohledu na jejich výši. Co sa týče přijatelných dokladů totožnosti: za průkaz totožnosti sa považuje jakýkoliv doklad vydaný orgánem vořejné správy, který obsahuje alespoň jméno, příjmení a dátum narození identifikované osoby a je z něj patrná její podoba. V ČR jím je občanský průkaz, cestovní pas, řidičský průkaz i digitální stejnopis občanského průkazu.
Due diligence klienta: specifika pre hazardní sektor
Due diligence klienta v hazardním sektoru sa řídí § 9 AML zákona s jednou důležitou odchylkou oproti ostatním nefinančním povinným osôbám: práh pre due diligence klienta u jednorázového obchodu je u provozovatelů hazardních her stanoven na 2 000 EUR (§ 9 odst. 1 písm. a) bod 5 AML zákona), zatímco u ostatních povinných osôb platí obecná hranice 15 000 EUR.
Due diligence klienta zahrnuje zejména:
- zjištění účelu a povahy obchodu alebo obchodního vztahu a povahy podnikání klienta (§ 9 odst. 2 písm. a))
- zjištění totožnosti konečného užívateľa výhod (KUV) (§ 9 odst. 2 písm. b))
- průběžné sledování obchodního vztahu včetně přezkoumávání obchodů (§ 9 odst. 2 písm. d))
- přezkoumávání zdrojů peněžních prostředků (§ 9 odst. 2 písm. e))
MP č. 6 upřesňuje znaky podezřelého chování specifické pre hazard. Patří mezi ně zejména využívání více uživatelských účtů s cizí identitou, tzv. spící účet (vklad bez herní aktivity s pozdějším výběrem), rychlá aktivace a deaktivace účtu, časté změny platebních karet u vkladů, alebo vklad na jednom místě a výběr na jiném.
FIIT v pokynu také upřesňuje, že kontrola výplat by měla nastat vždy, když sa materializují rizikové faktory — pričemž výplata výhry je rovněž obchodem vo smyslu AML zákona a podléhá stejným pravidlům jako vklad.
Politicky exponované osoby (PEP) v hazardu
Pre klientov sa statusem politicky exponované osoby (PEP) platí v hazardním sektoru bez výjimky povinnost zesílené identifikácia a due diligence klienta podľa § 9a AML zákona. Zjednodušenou due diligence klienta (§ 13 AML zákona) u PEP nelze použít.
Klíčová pravidla pre PEP v hazardu:
- K uzavření obchodního vztahu s klientem PEP je nutný souhlas statutárního orgánu povinné osoby alebo jím určenej osoby v oblasti AML/CFT (§ 9a odst. 3 písm. d) AML zákona). Tento souhlas sa vztahuje i na pokračování obchodního vztahu — například tehdy, kdy sa klient stal PEP až v průběhu existujícího obchodního vztahu.
- Ak provozovatel nezná původ peněžních prostředků alebo jiného majetku PEP klienta použitého v obchodu, nesmí obchod uskutečnit (§ 15 odst. 2 AML zákona) — a to ani v rámci probíhajícího obchodního vztahu.
Pre zjišťování statusu PEP FIIT odkazuje na Metodický pokyn č. 7 — Opatření vůči politicky exponovaným osôbám. Ak provozovatel používá komerční vyhledávací nástroj, měl by generovat jednak záznam o výsledku ověření, jednak informácie o použitých zdrojích (zda zahrnuje mezinárodní i národní sankční seznam).
Uchovávání údajů a školení zaměstnanců
Uchovávání údajů sa v hazardním sektoru řídí § 16 AML zákona. Lehota na uchovanie je 5 rokov od uskutečnění obchodu mimo obchodní vztah alebo od ukončení obchodního vztahu. Údaje mohou byť uchovávány v elektronické podobě — MP č. 6 toto výslovně potvrzuje a za elektronické uchovávání považuje i skenování dokladů. Klíčovým požadavkem je zajistit rekonstruovatelnost: záznamy musí prokazovat kdo, kde, kdy a jak získal příslušné informácie a jak je vyhodnotil.
Školení zaměstnanců sa řídí § 23 AML zákona. Pre provozovatele hazardních her platí stejná pravidla jako pre ostatní povinné osoby: zaměstnanci, kteří sa mohou pri výkonu práce setkat s podezřelým obchodem, musí byť preškoleni nejméně jedenkrát za 12 mesiaců. Noví zaměstnanci musí byť preškoleni pred zařazením na takové pracovní místo.
MP č. 6 přidává dvě důležitá upřesnění specifická pre hazardní sektor:
Za prvé — ak zaměstnanec nespolehlivě ovládá český jazyk a specializuje sa na jednání sa zahraničními klientov, musí byť školení provedeno v jazyce, který dotyčný zaměstnanec používá pri jednání s týmito klientov. Jazyková bariéra není omluvou pre neproškolení.
Za druhé — FIIT doporučuje školení provést i mimo pravidelný cyklus pri zavedení nových produktů, služeb alebo technologií, a také pri významné změně AML předpisů alebo vydání nových metodických pokynů FIIT.
PVC a hodnocení rizik: co FIIT nově upřesňuje
Provozovatel hazardní hry musí mať vypracovaný program vlastnej činnosti (PVC) a hodnocení rizik (§ 21 a § 21a AML zákona). MP č. 6 upřesňuje, co musí hodnocení rizik v hazardu obsahovat.
Základním rizikovým faktorem u her je rozlišení online versus land-based provoz. K tomu přistupují další faktory: rychlost hry, počet hráčů, možnost používat hotovostní alebo anonymní platební metody, objem transakcí a existence nástrojů pre nastavení limitů.
Zvláštní kategorii představují VIP klienti — faktor možného zvýšeného riziká srovnatelný s privátním bankovnictvím (příloha č. 2 AML zákona). Provozovatel musí mať v PVC nastavena pravidla pre identifikáciu a řízení tohoto riziká.
Pokyn také potvrzuje, že PVC musí zahrnovat postupy pre zpřístupnění uchovávaných údajů příslušným orgánům a že herní podmínky by měly klientov zavazovat k povinnosti informovat provozovatele o změnách identifikačních údajů.
Majte PVC, školení i identifikáciu v jednom systému pripravenýém pre FIIT
AML PROOF pokrývá kompletní AML agendu — od identifikácia klienta cez evidenci školení až po archivaci záznamů po zákonem stanovenou dobu. Pripravte sa na kontrolu FIIT bez papierování.
Časté otázky o MP FIIT č. 6
Koho sa Metodický pokyn FIIT č. 6 z dubna 2026 týká?
MP č. 6 je určen provozovatelům hazardních her podľa § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 297/2008 Z.z. Výjimkou sú provozovatelé loterií a binga bez dálkového přístupu cez internet a provozovatelé tomboly. Pokyn odpovídá na otázky z praxe v oblasti identifikácia klienta, due diligence klienta, neobvyklá obchodná operácia, uchovávání údajů, školení a PVC.
Jaký je identifikační práh pre provozovatele hazardních her?
Obecný práh pre identifikáciu klienta je 1 000 EUR (§ 7 odst. 1 zákona č. 297/2008 Z.z.). Due diligence klienta u jednorázového obchodu sa v hazardu provádí od 2 000 EUR (§ 9 odst. 1 písm. a) bod 5). Příbuzná plnění v krátkém časovém úseku sa sčítají a hledí sa na ně jako na jeden obchod (§ 54 odst. 4).
Co platí, když sa dostanou do konfliktu AML zákon a zákon o hazardních hrách?
AML zákon má přednost — je lex specialis vůči zákonu o hazardních hrách. Například povinnost okamžité výplaty výhry podľa zákona o hazardních hrách ustoupí, ak sú naplněny podmínky pre odmítnutí obchodu alebo odložení výplaty podľa § 15 alebo § 20 AML zákona.
Musí byť zaměstnanci preškoleni i v cizím jazyce?
Áno. MP č. 6 upřesňuje, že ak zaměstnanec nespolehlivě ovládá český jazyk a specializuje sa na jednání sa zahraničními klientov, musí byť školení provedeno v jazyce, který pri práci s týmito klientov používá. Jazyková bariéra není důvodem pre vynechání školení.